Bratři Olšovští musí být neustále spolu. Ačkoli jsou Martin a Marcel dvojvaječná dvojčata, funguje mezi nimi mimořádně silné pouto. „Potřebujeme si být nablízku, furt si voláme, když se nevidíme,“ říká Martin. A Marcel ho doplňuje: „Zpočátku to bylo těžké třeba pro naše partnerky, ale zvykly si a dnes nám to funguje skvěle.“ Tahle souhra se přitom promítá nejen do rodinného života, ale i do byznysu, v němž se sourozenci doplňují, a jak tvrdí, v podstatě na všem se vždy shodnou a mají stejnou představu, kam směřují – že se stanou jedničkou mezi specialisty na prémiové rodinné domy. „My jsme nikdy nedělali žádný sport, odmalička pro nás byl sport obchod, furt jsme něco někde vyměňovali,“ směje se jen nepatrně starší Marcel.
Ještě jako děti prodávali svačiny spolužákům, na letních táborech zase potají dodávali kamarádům na večerní hlídce cigarety. Takže nejenže si jsou fyzicky podobní, i stejně uvažují a mají shodné obchodnické ambice – ostatně jejich táta založil v Ostravě stavební firmu, takže mu odmala pomáhali a měli v něm jasný podnikatelský vzor.Když se ale po dokončení střední obchodní školy začali do rodinného podniku zapojovat víc a víc, cítili, že je to táhne dál. Že by se rozdělili a šli každý svou cestou, je nikdy nenapadlo, zároveň ale věděli, že rekonstrukce zděných jader panelových bytů, zateplování fasád a stavby menších typizovaných domů nejsou to, čím by se chtěli dlouhodobě živit. „Lákal nás segment prémiové rezidenční výstavby, vždycky nás bavil funkcionalismus,“ upřesňuje Martin a na svém iPhonu hledá projekt, kterým firma aktuálně žije nejvíc – s architektem Miloslavem Vodičkou připravují výstavbu rodinného sídla za vyšší desítky milionů na lukrativních pozemcích na pražské Salabce, k nimž náleží i 16 tisíc metrů čtverečních vinic. „Tohle je unikátní záležitost,“ zdůrazňují bratři.
Aby se mohli věnovat takovým projektům, museli ale udělat dvě změny – jednak se společně z Ostravy přestěhovat do Prahy, jednak si najít architektonický ateliér, pro který by mohli stavět vysněné funkcionalistické vily. První úkol se vyřešil snadno: jelikož otec odešel do důchodu, původní firmu zavřeli, nahradili ji novou společností Simple Progress a s celou rodinou se přemístili do metropole. „Manžel je dnes v důchodu a věnuje se vnoučatům, tenisu a zahrádce“ kývá od počítače hlavou Dagmar Olšovská. S byznysem tak synům pomáhá ona, coby právnička se zkušenostmi ze státní správy dohlíží na to, aby měli všechny smlouvy v pořádku, a vůbec jim poskytuje administrativní zázemí v jejich hloubětínských kancelářích.
Co se architektů týče, 80 procent zakázek bratrům a jejich firmě Simple Progress dodává brněnská kancelář Kareš/Rais. Architekti Martin Kareš a Robert Rais patří mezi nejvýraznější postavy soudobé české tvorby, v níž odkazují na prvorepublikové funkcionalistické principy. „Simple Progress pro náš ateliér realizuje převážnou část rezidenčního bydlení naší individuální klientely, ceníme si u nich jejich osobního přístupu a sdílení nadšení pro moderní architekturu,“ skládá dvaatřicetiletým sourozencům poklonu Robert Rais. „U našich dodavatelů staveb je pro nás podstatná stavařská vyspělost a nebát se odvážných a pracných konstrukčních řešení,“ dodává Martin Kareš. „Teď jsme prémiová stavební firma, ale posouváme se blíž k developmentu. Chodí za námi zákazníci a my je provedeme celým procesem, tedy od výběru pozemku přes návrh stavby až po realizaci. To všechno na špičkové úrovni, která samozřejmě něco stojí. Projekty pod 10 milionů korun pro nás nemají smysl, náklady máme moc vysoké, děláme jen s nejlepšími dodavateli, jako jsou Okna Janošík nebo Dafe-plast,“ popisuje Marcel.
Simple Progress má aktuálně rozestavěných 10 domů, za loňský rok měl obrat 150 milionů korun a zaměstnával na šest desítek lidí. Do pěti let by bratři chtěli být na půlmiliardě, a jelikož meziročně rostou o desítky procent a mají vybudovaný spolehlivý tým, není to prý nereálný cíl.
V zásobě mají i dvě byznysové inovace: jednak chtějí rozjet novou službu Simple Progress – Lightning, která bude prodávat bytové osvětlení, jednak chystají mobilní aplikaci, v níž si jejich klienti budou moct online prohlížet, jak se stavba vyvíjí, nebo přes ni budou moct komunikovat. Že by neuspěli, si nepřipouštějí, a samozřejmě se na tom shodnou: „Pro spoustu lidí, i těch bohatých, byla stavba rodinného domu vysilujícím zážitkem. To chceme změnit. Když za to dávají desítky milionů, musí to pro ně být příjemná, obohacující zkušenost. A to děláme.“
